Ples
Ples
Pánové, v gala
stáli proti dámám, oblečené
ala róby z opery La Scala
při premiéře Ariadne
Orchestr s dvaceti hráči
spustil táhlý krásný waltz
starší dámy nutil k pláči
a zcela na povel zaplnil se sál
Já v náručí, pomněnkový vánek
vedl jí jistým krokem
namluvil jsem několik stránek
že ona je mojí zimou, mým slunkem
Parket na několika místech
vrzavé měl řeči
já cítil sucho v ústech
když slzely jí oči
Bylo to zvláštní opojení
já, s ní tančil, jak waltz si žádá
i když to bylo k neuvěření
pochopil jsem, že i ona je ráda
Dávno orchestr dozněl
ale my neslyšíc, nevidíc, tancovali dál
sál se nám otáčel
až někdo nepřející, mne za rameno vzal
už netančete
Ó zvláštní trapnosti
kdy nikdo netančil
jen my dva v milosti.
orchestr v mém povědomí
pomněnkoví vánek přesvědčil
že konce není