Příběh
Povím vám příběh z našeho domu. Když jsme náš činžovní dům privatizovali, byty nekoupili všichni nájemníci, u nás to byli tři v důchodovém věku, tak ti movitější ty byty koupili za ně.
Postupem času se ti důchodci odstěhovali a jedna babička zrovna v mém vchodě, umřela, potom ten majitel co vlastnil ten byt, tam nastěhoval dceru, poté dceři, se tam střídali partaje jak ponožky, nakonec se tam nastěhovala mladá paní s dcerkou našinec Češka/, ten byt jí koupil její ženatý přítel podnikatel a ještě jí platil nájem/, protože to byla zlatokopka nechala se takhle vydržovat, ale stalo se, že manželka toho muže se dozvěděla, leč byla velkorysá, muži odpustila s tím že se s tou milenkou, rozejde, což udělal, přestal platit nájem, milé paní nezbývalo než to táhnout sama, ale protože nikde nepracovala, brala si do bytu nocležníky aby jí nakrmil dcerku a přispívali na byt, protože hodně pila a kouřila, měla vysoký standart spotřeby, tak že i ti co u ní nějaký čas přebývali, prchli, nakonec po dlouhých soudních tahanicích, jí sdružení nájemníků s bytu dostalo, zůstal po ní dluh 80, tisíc, na nájmu. Dnes tu bydlí romská rodina, která odkoupila ten byt i s dluhem, jsou to slušní lidé, oba pracují, mají dvě dobře vychované děti, chodící do školy, jejich dcera asi 13, let, mě vždy hned pozdraví a protože sem slušný, tak na slušnost odpovím, její mladší bratr se to pod jejím dohledem učí, jednou kolem mne prošli, ona pozdravila a on mlčel, tak řekla Honzíku pozdrav pána, vymáčkl to ze sebe, vím že s těchto dětí, nikdy socky nevyrostou, protože sou sociálně zaopatřené a budou mít vzdělání. Naprosto souhlasím s paní Šabatovou, pokud bude prodávající nemovitosti mít v podmínce, že nechce do bytu romskou rodinu, bez toho aby věděl jaká ta rodina je, a priori jí odmítne, je to diskriminace, pokud se majitel nemovitosti dozví, že ta rodina odešla třeba z vybydleného bytu, nebo neplatila nájem, pak může tu rodinu odmítnout a před soudem to obhájí, to je to samý kdybych já šel ve svých 58, letech shánět práci a tam mi řekli že berou jen do 50, pak je to taky diskriminace, jak oni mohou vědět když mě neznají a neprověří, jaký sem pracant. Jsem rád, že jsou lidé jako Jourová, Šabatová, Dinsbír a já, kteří se snaží příkopy mezi etniky zasypávat, ne prohlubovat, základem všeho je vzdělání, práce a za ní odpovídající mzda, jen lidé vzdělání a najezení, nemají potřebu komukoliv ubližovat. Rozloučím se, ze svým citátem: Násilí, nenávist, zlo, nemá barvu, je jen jedno a to špatně.
Korčágo