Sochař
Sochař
Za oknem autobuse
zrovna projížděl
seděla, otočila se
já jí uviděl
úsměv mi věnovala
já si ho zapsal
teď s toho mála
rád bych jí vytesal
do kamene bystu
prvními údery
čelem razím si cestu
jak dál, co vím je úterý
jsou už to tři hodiny
než mně rozhodil
jediný úsměv
ten bych neměnil
co oči, tyhle se hodí
nos, ty ses zbláznil
ta skoba
udělej jí, ať si na špičku vidí
no ba to je on
chystám se dlátem
pardon
udeřit tě, nad horním retem
ale co ten úsměv
byla nebo vášeň, nebo ironie
byla to touha, nebo hněv
ne, věř, láska ještě žije
každým úderem kámen měkl
rozplýval se blahem
až mi pak řekl
pokračovat budeme,
ve středu, mým tělem