Tak sem se vám vrátil první část
ŽUCH a už mne vezou do nemocnice na Bulovku, v sanitce skučím, že přehlušuji její houkání, jo když se poraní pravá strana hrudníku a je v něm s jedenácti žeber zlomeno devět s toho páté a šesté dvakrát, tak vám nezbývá než skučet. Přijíždím na Bulovku, zde rovnou na CT, takže, další ŽUCH pod přístroj, pak zpátky ŽUCH, na sanitní lehátko, odjezd po krkolomných cestách nemocnice na hrudní chirurgii, hned sem si vzpomněl na naší nemocnici v Novém Městě, kde všude se pacient převáží tunely výtahy, takže nemusí být neustále překládán, tak jak sem byl já, následovalo další ŽUCH, na postel a ta už na tři dny, se stává mým úložištěm, přišel doktor a oznámil mi, že mě otvírat nebudou, že mám sice menší pneumotorax, ale že se to budou snažit léčit, utěšujícími léky a nechají žebra srůst bez operace, a já si užíval konzervativní léčby, na kapečkách a pravidelným inhalováním, které mi mnělo usnadnit odkašlání abych nedostal zápal plic. Protože sem pokorný pacient, dělal sem co se po mně chtělo i když po každém odkašlání se otřáslo v bolestech mé tělo, cítil sem, jak mé plíce narážejí na polámaná žebra, leč slušností a vtipem sem si u personálu získal titul oblíbeného pacienta, když přivezli na JIPku nějakého pana Sobotku, který neustále byl ve sporu se sestřičkami, chodili se ke mně uklidňovat. V sobotu, přišla za mnou rehabilitační sestra a že se budeme procházet, přivezli mně ve čtvrtek, takže když sem sobotu už chodil, vyvolalo to ve mně pocit, že na zlámaná žebra heřmánkový obklad, už sem se vyděl brzo doma, ale ejhle, to bych nebyl já, aby se to nezkomplikovalo, když po procházce po oddělení mě rehabilitační sestra dovedla k posteli, já si sedl a napil čaje a kapka z něj mi zajela do šperklapky a já jí vdech a v tu chvilku, se otřásl můj optimismus, v podobě kašle, nebývalá bolest projela mým hrudníkem, a já věděl že je zle, zlomené žebro projelo mojí plící a začal sem krvácet, celou noc sem prožil na silných lécích proti bolesti, po probuzení se nade mnou skláněla doktorka s ARA, bylo mi řečeno že musím z novu na CT, vezli mne tam, ŽUCH, přeložili mne lehátko sanitky, najednou doktorka říká pán Tomeš není stabilizovaný, objednejte transfůze, a zpátky musím mu napíchnout centrál, ŽUCH, a znovu na pokoj nastal tu všeobecný zmatek, doktorka která vedla zákrok, přikázal udělejte mu EKG, máme pane Tomeše oholit má mužná chlupatá prsa, na to není čas, nedrželi na mě ty přísavky, takže EKG mělo poruchy setra Kateřina naštvaná jaký křáp dostala do rukou, vytáhla kus toaletního papíru a překreslila ty mé srdeční křivky, budeme potřebovat do sanitky přenosný monitor nemáme, tak ho pučte, pak všichni zmizeli, jen doktor jediný chlap, při zásahu za mnou přišel a říká pane Tomeš to bude dobrý, já mu věřil, načež sem vyzvracel to co sem včera večeřel a znova panika, jedna ze sester v hysterickém výkřiku padá na kolena, řvouc lomíc rukama, pane Tomeš neopouštějte nás, já ze zvratky na rtech jí vzkázal, to si pis pis piš kotě že se vrátím, jen žádnou hysterii řekla doktorka co vedla zásah, máme transfůze, ano tak mu dáme, napíchnu mu centrál snad se trefím do žíly je zalitý krví, trefila se a napojili mne krví která se shodovala s tou mojí, načež převládlo všeobecné uspokojení, pán Tomeš dostává barvu, jak je červeňoučký, najednou se ozve pán Sobotka, sestry, setry bolí mně záda, sestra Kateřina která na něj už byla alergická, ho okřikla pane Sobotka mlčte, tady o život opravdového člověka, já ve vší skromnosti jí poděkoval za ten titul, tak můžeme jet, máme ten monitor, ne od vedle nám ho nepůjčí a ti další ho mají napevno, sanitář který stál opodál prohodil mi máme v autě, dobrá napojíme se tam, tak jedem, ŽUCH, na sanitní lehátko, přendají mně do sanitky a doktorka, se sestrou s ARA se snaží mně spojit s monitorem, načeš sestra konstatuje že v sanitce mají jiný konektor, no nic řekne doktorka snad nám to vyjde časově
Později již po operaci jsem si říkal, že je hezké když lidé, kteří zhraňují životy, a setry které se snaží, vám posloužit a pomoc, že nemají podmínky k výkonu práce, právě pro nedostatek peněz ve zdravotnictví, kdyby si manažeři pojišťoven nevypláceli tak nehorázné odměny, a nestavěli se paláce, za sta miliony, bylo by na monitory, na nová EKG, na ložní prádlo, košile a jiné drobnosti pro komfort, pacientu a nemuselo by se vše tak byrokraticky zdůvodňovat proč se toho spotřebovalo víc, než bylo dáno vyhláškou. ŽUCH, na CT, zase zpátky ŽUCH, do sanitky, a zpátky na oddělení, ŽUCH, na postel, čekám na snímky, během hodinky došli, jdu na operaci, je kolem jedenácté poledne, snad celá JIPka jede semnou a drží palce, když sem na sále vtipkuji, jen ve mně nic nenechejte, ještě než usnu zeptám se, jestli mně bude operovat doktor Haus, ano čeká vedle, operace trvá pět hodin a potom, až zas příště.